Jak to u nás doma začalo.:Brouk není auto ale styl života

Těžko říct kdy přesně to vlastně u nás začalo. Jako malý kluk jsem koukal na filmy Herbiem a snil o tom jak v něm budu jezdit do školy, na závody, na výlety a všude možně i nemožně. Asi důvěrně znáte ty klukovské sny a představy, kdy se ve vaší televizi a v hlavě objeví nějaké super auto jako Herbie, Kitt, Viper, americkej náklaďák, Batmobil atd. Ale ze všech těch filmových vozů ve mne zůstal jen Herbie.

Léta běžela dál. Já snil svůj sen číslo jedna. Parní lokomotiva. Díky mému "druhému" taťkovi jsem se naučil parní lokomotivy topit, řídit, opravovat a celou pubertu jsem neproběhal za holkama ale propotil na stanovištích parních lokomotiv 310 093 a 556 0506. Asi nejhezčí období mého života. Ovšem jak jsem přišel do světa železnic, tak jsem časem poznal, že pořídit si vlastní parní lokomotivu není jen tak. Ono to sice jde a jak to tak bývá, když máte známé dosáhnete u nás nemožných věcí. Jenže já chtěl lokomotivu provozuschopnou a nejlépe na trati a né na zahradě. Což je trochu komplikovanější. Přece... co bych dělal s 90ti tunovou udírnou na zahradě, ve které můžete vyudit několik tun masa současně.

Aktivní počátek brouků u nás asi obstarala mamka. Ne asi ale určitě. Jednou odjela s naší německou obchodní partnerkou na dovolenou do Itálie. A hádejte jak jeli. Celou cestu zvládli s VW 1302 kabrio. Po návratu domů mne mamka ještě několik týdnů budila pokřikem "JÁ CHCI BROUKA".

To za nějaký čas vyšumělo. Až jednou, v sobotu ráno kolem 11:30 jsem vlezl do sprchy a pustil si neoznačené cd. Úmysl byl jednoduchý - zjistit co je na něm. Už tolikrát se moje nevinné nápady zvrhly ale asi nikdy tak, jako tehdy. Někde uprostřed skladeb byla na cd i melodie z filmu "Můj život s broukem" (Herbie the love bug). Pustil jsem si jí podruhé, potřetí, podesáté. Představy o Herbiem byly zpět. sice o víc než deset let později ale v nezměněné podobě.
Vylezl jsem ven a v očekávání proslovu, zpochybňování mého rozumu a létajícíh předmětů (kdo mojí mamku znáte... tak víte že přehánim) ale co se nestalo. Mamka vařila a já suše prohlásil: "Mamčo, prodam forda a koupim brouka." Nic kolem mé hlavy neletělo, v kuchyni se dál ozýval jen bublající olej na pánvi. Mamka se podívala a řekla :"Tak jo." Nějaký čas jsem si nebyl jistý, jestli mne vzala vážně, tak jsem neváhal a ve středu byl brouk doma. Brouk, který se původně jmenoval Termix a příchodem k nám dostal jméno Blout. Tak začal ten "Můj život s broukem" a věřte... stojí to za to.